Situace v montážních provozech ve srovnání s provozy druhé a tím více první výrobní
fáze (výroba součástí a polotovarů) se vyznačuje stále vysokým podílem ruční práce a často i
požadavkem vyšší kvalifikace a zkušenosti pracovníků ( při nižší sériovosti).
Smyslem předmětu Montážní prostředky není seznamovat studenty s montážním nářadím
používaným v praxi pro různé techniky ruční montáže, jako jsou šroubováky, klíče, nýtovací
kleště, páječky a pod. ani se stroji určenými pro speciální montážní techniky používané v
jednotlivých operacích jinak ručního procesu montáže, jako jsou svářecí stroje, lisy a
nejrůznější jednoúčelové stroje a zařízení, např. kontrolní atd.
V prvním příp. se jedná o prostředky, jejichž studium přísluší na nižší stupeň vzdělání a ve
druhém buď o prostředky jejichž studium je zařazeno do studia technologie pro kterou jsou
určeny (svařování, tváření a pod.) nebo o prostředky natolik speciální , že poznatky o nich pro
svoji omezenou platnost nelze téměř jinak využít.
Proto je obsah zmíněného předmětu zaměřen na prostředky používané v automatizovaném
montážním procesu v užším pojetí, jehož podstatu tvoří zakládání a spojování zakládáním
( vytváření geometrických spojů).
V tomto smyslu předmt Montážní prostředky úzce navazuje na předmt Teorie montáže,
který se zabývá teoretickými problémy, především automatických montážních procesů, nebo
tyto problémy se v ručních montážích buď nevyskytují vůbec nebo jsou v nich z praktického
hlediska bezvýznamné.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.